V Japonsku byl zřízen nový program pro rozvoj mladých jezdců, který podpoří trojlístek teenagerů Sauter-Manson-Lacey v nadcházející sezoně tamější Regionální formule. Za programem stojí společnost G Force Engineering a její prezident Masaru Okazawa. Japonec má rozsáhlé zkušenosti z mnoha šampionátů včetně 24 hodin Le Mans nebo domácí Super Formule. Nejznámější je ale díky svému působení ve funkci ředitele týmu Audi Hitotsuyama v Super GT. Okazawu pak doplní v roli hlavního inženýra renomovaný japonský konstruktér a inženýr závodních vozů Hiroshi Yuchi, zatímco koučink mladých závodníků si vezme na starosti vítěz 24 hodin Le Mans z roku 2004 Seiji Ara.
Japonská Regionální formule
Tato série se v roce 2020 připojila k již existujícím šampionátům Regionální formule v USA a Evropě (později přibyla i mistrovství v Oceánii a na Středním východě). Mezinárodní automobilová federace zavedla tuto oblastní formuli 3 proto, aby usnadnila jezdcům přechod z „ef čtyřek“ do hlavní soutěže F3. Podle těchto předpisů se také jezdí šampionát Eurocup-3 a konaly se podle nich i dnes již zaniklé série Formule Renault Eurocup, asijská Regionální formule či W-Series.
Většina regionů pak používá italské formule Tatuus. Pouze Američané vsadili na francouzskou značku Ligier a v zemi vycházejícího slunce nasazují vůz z vlastní provenience Dome F111/3. Za volantem této japonské formule si dosud dojeli pro titul Sena Sakaguchi (2020), Yuga Furutani (2021), Miki Koyama (2022) a Sota Ogawa (2023).
Velmi zajímavé je především jméno šestadvacetileté rodačky z prefektury Kanagawa. Právě její zásluhou se stala 10. září 2022 japonská Regionální formule první sérií monopostů certifikovaných FIA, v níž žena porazila všechny muže a vyhrála šampionát. Šéf týmu Super License Yusuke Matsuura i pořadatel celé soutěže K2 Planet tak mohli být náležitě hrdí.
Na druhou stranu historický úspěch trochu snižuje fakt, že se Regionální formule potýkala s malým počtem pravidelných účastníků. Celou sezonu totiž absolvovali pouze čtyři jezdci (dohromady jich bylo 17). Tento problém se ještě prohloubil minulý rok. Ze 24 pilotů se svezl ve všech závodech s šampionem Ogawou pouze vicemistr Liam Sceats. Od nového programu si tak tato Regionální formule slibuje větší stabilitu a posílení jezdecké úrovně. Proto bude zajímavé sledovat, jak si trojice teenagerů povede. Pojďme si je tedy blíže představit.
Michael Sauter
Nejstarší člen programu se od svých kolegů v několika ohledech liší. Jako jediný nepochází z oblasti Oceánie, neboť se narodil ve Švýcarsku. Taktéž pro něho není na rozdíl od ostatních pilotů Regionální formule v zemi vycházejícího slunce neprobádanou oblastí. Tuto kategorii si totiž vyzkoušel v několika závodech už loni. Poprvé se objevil ve čtvrtém kole na okruhu Mobility Resort Motegi v barvách stáje Sutekina Racing. Do Japonska se pak vrátil v týmu Bionic Jack Racing koncem listopadu, kdy se celý šampionát uzavíral podnikem v Muratě. Comeback to byl nadmíru úspěšný, protože zde vyhrál poslední závod sezony, a v konečném hodnocení díku tomu obsadil šesté místo.
Devatenáctiletý Švýcar přestoupil na formule v roce 2021, kdy debutoval v dnes již neexistujícím šampionátu německé F4. Ačkoliv v této kategorii pokračoval i v další sezoně (ovšem už s aktuálním modelem Tatuus T-421), nepodařilo se mu během dvou let ani jednou dokončit závod na stupních vítězů. V celkové klasifikaci se tak nejvýše umístil předloni, kdy figuroval na 13. příčce se ziskem 41 bodů.
První úspěchy zaznamenal až minulý rok. Mimo zmiňované japonské Regionální formule absolvoval celý ročník nově vytvořené série F4 CEZ. V rámci středoevropské formule 4 přitom závodil i na Autodromu Most a na Masarykově okruhu v Brně.
Ve své debutové sezoně zajel 4 nejrychlejší kola, získal jednu „pole“ a vyhrál předposlední závod na novém okruhu Balaton Park Circuit v Maďarsku. Tyto výsledky mu zajistily třetí místo v konečném hodnocení.
Sympatický Švýcar má také výhodu v tom, že od svých začátků v monopostech závodí v rodinné stáji Sauter Engineering + Design. Tedy samozřejmě s výjimkou startů v Japonsku. Tam se pro aktuální sezonu spojil s týmem Birth Racing Project.
Sebastian Manson
Švýcarovým týmovým kolegou bude rodák z novozélandského Aucklandu Sebastian Manson, jenž je z celé trojice pilotů naopak tím nejméně zkušeným. Mladičký jezdec ještě loni kombinoval motokáry s Formulí Ford. V ní dosáhl značných úspěchů, a proto do programu vstupuje jako hvězda těchto formulek. Také jistě není bez zajímavosti, že se v rámci svého studia na Saint Kentigern College rok učil japonsky.
Anžto 7. února oslavil šestnácté narozeniny, splnil minimální věkový limit, který má zakotvený Regionální formule ve svých pravidlech pro účast v závodech. Na poslední dva podniky se tak objevil jako hostující jezdec v jejím oceánském mistrovství. Nejlepšího výsledku dosáhl v prostředním závodě na Highlands Motorsport Park, kde dojel osmý, zatímco Polák Roman Bilinski si zde zajistil titul.
Jesse Lacey
Mladý Australan (*14. prosince 2006) začal s monoposty koketovat předloni. Objevil se v několika závodech domácího mistrovství F3 a pár startů si připsal i v oblastních šampionátech ve Viktorii a Novém Jižním Walesu. Na plný úvazek ale začal závodit s formulemi až loni, kdy debutoval v americké odnoži F4.
A vedl si velmi dobře. Během roku se celkem šestkrát postavil na stupně vítězů, ve Virginii dokonce na ten nejvyšší. Mimo toho zajel dvě nejrychlejší kola a v souboji s časem vybojoval dvě pole position. V průběhu celé sezony podával konzistentní výkony, takže bez většího překvapení zakončil šampionát na čtvrté pozici.
Přes dobré výkony měl trochu smůlu, že ho zastínil kolega z týmu Crosslink/Kiwi Motorsport Patrick Woods-Toth. Kanaďan totiž neměl před vstupem do této kategorie žádné zkušenosti s monoposty a F4 v USA vyhrál jako nováček.
S nedostatkem zkušeností se bude muset popasovat i Jesse, protože jako jediný člen programu nestartoval v žádném mistrovství Regionální formule. S tím by mu ale měla pomoci stáj Bionic Jack Racing, která loni dovezla Sotu Ogawu k titulu.
