Formule 1 se může pyšnit mnoha nej. Je nejznámější, nejprestižnější, má nejdelší tradici a jako jediný formulový šampionát na světě má v pravidlech zakotveno, že si musí týmy (do určité míry) stavět monoposty samy. Oprávněně se tedy nazývá „královnou motorsportu“ a je snem každého automobilového závodníka. Mnoho fanoušků (a neznalých novinářů) tak snadno získá pocit, že se jedná o jedinou sérii otevřených kol na světě. Podíl viny na tom nese také Mezinárodní automobilová federace (FIA), která si dlouhodobě neumí s ostatními šampionáty poradit.
Výsledkem je bohužel výrazná nestabilita ostatních sérií a také značný chaos, neboť pro juniorské šampionáty je příznačné, že stále vznikají nové a ty staré zanikají, různě se slučují nebo naopak odlučují, stále se přejmenovávají apod. Běžný fanoušek pak nemá šanci se v této změti šampionátů orientovat, což je škoda, protože mladí lvi v juniorských formulích ještě obvykle nemají tak vybroušený jízdní styl a často předvádí jízdu na hranicích možností, což ve F1 nebývá vždy úplně pravidlem.
Tento chaos a nepřehledná situace pak zbytečně odrazuje mnoho fandů, kteří by třeba rádi nižší série sledovali (třeba jen z toho důvodu, že v nich čas od času závodí i čeští piloti), ale v současném zmatku se prostě neorientují.
Proto jsem se rozhodl na tomto místě představit základní série otevřených kol včetně zaběhlé hierarchie, jež panuje ve světě, v Japonsku a v USA.
Základní hierarchie Svět
Při řazení této hierarchie udělala FIA jeden z mála rozumných kroků a nic neříkající série GP2 a GP3 přejmenovala podle logické návaznosti na Formuli 2 a Formuli 3, přičemž oba šampionáty se jezdí jako doprovodné série královské disciplíny. Ovšem pozor, obě série nelze zaměňovat za Formuli 2, ve které v roce 2009 smrtelně havaroval Henry Surtees (tehdy se jednalo o „truc“ šampionát Maxe Mosleyho, který měl jepičí život) a Formuli 3, v níž se stal mistrem Evropy Mick Schumacher. Také tato série již neexistuje a se současnou FIA F3 nemá nic společného.
Šampionát Formule 4 byl poprvé spuštěn jako pilotní projekt v roce 2014 v Itálii (celou organizaci měl na starosti Gerhard Berger) a jeho cílem bylo poskytnou začínajícím závodníkům levnější variantu, než do té doby nabízely národní šampionáty Formule 3. Tento krok se zatím ukazuje jako správné řešení a Formule 4 se rychle rozšířila do všech koutů světa, kde představuje základní přechod z motokár na monoposty.
Základní hierarchie Japonsko
Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, země vycházejícího slunce má precizně propracovaný systém formulových šampionátů, za což mohou hlavně obří firmy z oblasti automobilového průmyslu typu Honda, Toyota, Bridgestone nebo Yokohama.
První ligu hraje Super Formule, kterou mohou znát fanoušci pod starším označením Formule Nippon nebo ještě starším termínem Japonská F3000. Základní doprovodnou sérii pak představuje Super Formula Lights (zde si Asiaté vypůjčili označení z americké série Indy Lights). Do tohoto šampionátu mohou závodníci přestoupit z Formula Regional Japanese (japonská odnož Regionální formule), případně rovnou z japonské F4.
V posledně zmiňovaných šampionátech není hierarchie tak striktně daná, protože místní piloti s vidinou lepšího uplatnění často odchází do Evropy, kde pokračují na stejné úrovni jako doma (Regionální formule i F4 se jezdí po celém světě). Mladí „kamikadze“ pak nemusí nutně debutovat v monopostech jen formou Formule 4, neboť ještě o stupínek níž stojí malé formulky Super SJ, v nichž začínal například Yuki Tsunoda.
Základní hierarchie USA
Ani za oceánem se nevyhnuli různým sporům, kdy se jeden čas jezdily dvě vrcholné série, které se vzájemně přetahovaly o sponzory, fanoušky, nejlepší piloty a především o nejdůležitější automobilový závod na území USA – 500 Indianapolis. Tyto události by vydaly na samostatnou knihu, proto jen uvádím, že z nastalé situace dlouhodobě neprofitovala ani jedna strana, a tak došlo v roce 2011 ke smíření a od ledna tohoto roku se jezdí jednotná hlavní série pod označením IndyCar.
Yankeeové přistupují k IndyCar podobně jako FIA k Formuli 1. Vypracovali vlastní systém šampionátů, který je znám jako program Road to Indy. Zatímco doposud začínali mladí hoši a dívky v kategorii US F2000 (národní šampionát), počínaje rokem 2022 mohou debutovat v nižších monopostech US F2000 Junior. Zakladatel této série Dan Andersen zdůvodnil zavedení nové třídy tím, že mu národní šampionát připadal příliš konkurenční pro mladé závodníky, kteří by se měli teprve učit ovládat juniorskou formuli. Oba seriály pak profitují ze štědré sponzorské smlouvy s gumárenskou společnosti Cooper Tires, jež se tak dostala do oficiálního názvu obou šampionátů
Ostatní kategorie zůstávají beze změny, jen Indy Pro 2000 nesla před rokem 2019 název Star Mazda Championship a Pro Mazda Championship.
USA jako velká země s nejbohatší ekonomikou na světě si může dovolit pořádat řadu různých formulových šampionátů. Z tohoto důvodu nebyly do programu Road to Indy začleněny oblíbené kategorie Regionální formule a Formule 4, byť jsou tyto série za oceánem velmi populární a řada závodníků si vybírá pro svůj debut právě F4.
Jako zajímavost na závěr pak uvedu, že IndyCar je v domácím prostředí sledovanější než F1, ačkoliv co do obliby automobilových závodů silně zaostává za sportovními vozy NASCAR, čímž se USA staly jedinou zemí na světě, kde sportovní auta poráží v oblibě formulové šampionáty.
Ostatní formule
Z ostatních formulí brázdící především evropské okruhy určitě stojí za zmínku původně španělská EuroFormula Open (v rámci tohoto šampionátu vyhrál v roce 2019 jeden závod britský pilot Billy Monger, který o dva roky dříve přišel o obě nohy při nehodě britské F4 v Donington Parku) nebo britské série GB3 Championship a BRDC GB4 Championship, sledované hlavně na Ostrovech.
Mimo Evropu si udržela status Formule 3 Austrálie (oblíbená novozélandská série Toyota Racing Series bohužel nepřežila). V Asii pak můžeme sledovat zkrácený zimní šampionát F4 Spojených arabských emirátů, jenž často predikuje, jak si budou piloti v plnohodnotné F4 vést.
Ve světovém měřítku se jezdí dva alternativní šampionáty. „Ženská formule“ (W- Series) se zatím drží především díky silné lobby feministek v automobilovém sportu a není nijak překvapující, že stále bojuje s nedostatkem peněz. Elektrické formule (Formule E, jež má od roku 2020 status mistrovství světa) si ani po několika letech své existence nevytvořila fanouškovskou základnu, jakou asi promotéři očekávali a mnoho diváků na ní dodnes hledí s despektem. Přesto je Formule E kromě F1 jediným šampionátem, který se jezdí v rámci mistrovství světa na té nejvyšší úrovni a vzhledem k zelené energii má podporovatele na těch nejvyšších místech, ačkoliv již od začátku razí zcela odlišnou filozofii než královna motorsportu.
Závěrem
Na závěr se musíme vrátit k úvodu, kde jsem psal o tom, že pro juniorské šampionáty je příznačné, že stále vznikají nové a ty staré zanikají, různě se slučují nebo naopak odlučují, stále se přejmenovávají apod. Běžný fanoušek pak nemá šanci se v této změti šampionátů orientovat. Bohužel zatím nic nenaznačuje, že by se alespoň v příštím roce všechny uvedené série udržely, a proto musím na tomto místě konstatovat, že formule a jejich členění, o kterém jsem na tomto místě psal´, je platné pouze do konce roku 2022 a s největší pravděpodobností dojde v příštím roce k dalším změnám.
